Lanová dráha na Petřín


  Zlé jazyky tvrdí, že lanovka je jen vlak nakřivo a že je dílem šílených architektů. Ve skutečnosti je geniálním kompromisem mezi výtahem a vlakem; visí na laně a zároveň se udržuje v kolejích. Popravdě ztělesňuje vítězství člověka nad zákony přírody, které jsou přemoženy zákony jinými. Historicky první lanovka byla kupř. na vodu. Ta sice občas v létě vyschla a na Petřín se muselo pěšky, ale nápad to byl hodný Járy Cimrmana.

Lanovka na vodu

  S nápadem vybudovat lanovku na vodní pohon přišli v roce 1890 inženýři Reiter a Štěpán. Princip byl prostý. Do horního vozu lanovky se načerpalo takové množství vody, aby převážilo vůz dole; a řidič lanovky jen brzdil. Voda se v dolní stanici pomocí mechanické záklopky vypustila do kanalizace a nahoře se už čerpala nová. Problém byl ve spotřebě. Pokud se stalo, že byl dolní vůz plně naložen lidmi, nepočítaje v to korpulentní dámy, a horní vůz byl prázdný, muselo se do nádrže napustit 3 600 litrů vody. Když Petřín v letních parnech vyschl, musel být provoz zastaven. Ve švýcarském Freiburgu řešili tento problém využitím vody odpadní a tamní lanovka je dnes považována za nejekologičtější lanovou dráhu na světě.
Na Petříně mohli situaci teoreticky řešit využitím splašků a fekálií, kterých je vždycky dostatek a Praha tak mohla mít větší atrakci, než katedrálu sv. Víta; možná by ale nastal problém s pojmenováním pohonu. Za 1. světové války byl provoz zastaven a k jeho plnému obnovení nedošlo ani po válce.

Přichází elektřina

Zásadní rekonstrukce se lanovka dočkala až v roce 1931. Kolejiště bylo prodlouženo na dnešních 510 metrů a do horní stanice byl umístěn třífázový motor. Lanovka dostala nové vozy připomínající tehdejší tramvaje a byla schopna přepravit až 2 600 osob za hodinu. V této podobě fungovala až do 7. června roku 1965, kdy vrchní strojník Miroslav Furst posílá do střešovické vozovny, pod jejíž správu lanovka patří, zprávu: „Něco se děje. U lanovky se rozestupují koleje!“. Lanovka byla ihned zastavena a Petřín se dal do pohybu.

Na místo se vydali geologové, geofyzikové a hydrogeologové a zkoumali Petřín dobrých dvacet let. Problémem byla opět voda, jenomže tentokrát jí bylo zase moc. Jílovité horniny nacucané spodními prameny a dlouhotrvajícím deštěm se začaly sunout po pískovcové vrstvě a do roku 1967 byly zničeny dvě třetiny tratě. Pod terasou restaurace Nebozízek zela pětimetrová jáma a lanovka prakticky přestala existovat. O jejím obnovení se rozhodlo za dlouhých 14 let. Nejkritičtější úsek byl překryt železobetonovým roštem, který spočívá na pilotech sahajících k pevnějšímu skalnímu masivu. Nové vozy vyjely poprvé 15.června roku 1985. Stále jsou poháněny původním elektrickým strojem používaným od roku 1932 a o přechodu na výše navržený ekologický pohon se zatím neuvažuje.

Poručíme větru, dešti

„I kdyby se sesul celý petřín, lanovka zůstane a může jezdit,“ prohlašovali socialističtí stavaři, ale vzdor silným slovům došlo díky špatně odvedené práci v roce 1996 k opětovnému přerušení provozu. Opravy proběhly téhož roku a znovu v roce 2006 a s touto poslední krátkou výlukou Petřínská lanovka opět jezdí. Minimálně do příští pohromy.
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že nedaleko hradu Houska leží Ďáblův kámen, na kterém prý odpočívali čertové? Podle pověstí se na hradě dodnes nachází brána do pekla.



Přidat hotel 

Vybíráme z fotogalerie

Staré pohlednice